Byty k pronájmu

O ULICI PAŘÍŽSKÁ

Ulice je přehlídkou stavebních stylů používaných pražskými architekty na přelomu století. Přibližně v letech 1896-1910 zde bylo postaveno několik desítek nájemních domů s použitím slohových prvků gotiky, renesance, baroka i secese. Často při tom docházelo ke kombinacím historizujících prvků se secesními.

Historie ulice Pařížská

Ulice vznikla při asanaci Židovského města na konci 19. století a nese svůj název po Paříži, připomínajíc pařížské bulváry. V původních plánech se však měla stát součástí třídy jdoucí od Národního muzea přes Václavské náměstí, procházející přes Staré Město, Staroměstské náměstí, dnešní Josefov, Letnou až po budovu valného shromáždění, která měla kopírovat pařížskou Avenue des Champs-Élysées. Plán se však neuskutečnil pro nedostatek finančních prostředků a odpor obyvatel Starého Města. V roce 1901 byla celá ulice nazvána na počest ruského cara Mikuláše II. Mikulášská. V roce 1926 byla pojmenována na současný název Pařížská. V části období německé okupace, v letech 1940 – 1945 se nazývala Norimberská, v roce 1945 jí byl vrácen původní název Pařížská, v roce 1947 byla přejmenována na 5. května a v témže roce 1947 opět na Pařížská. 

Demoliční práce z roku 1905

Ve střední části bývalého ghetta od ulice Josefovské k severu. Snímek zachycuje široký průlom v místech budoucí Mikulášské třídy, o jejíž parcely byl mezi stavebními podnikateli největší zájem. V příčně probíhající Josefovské ulici vidíme zbořeniště bloku mezi ulicemi Rabínskou (vlevo mimo záběr) a Šmilesovou (byla vpravo, na místě již vytyčené nové komunikace). V popředí, v různých stadiích demolice, ještě stojí domy č. p. 98, 104 a 105. Za nimi je dobře vidět úzká ulička V kolnách (od 19. století spíše protáhlý dvůr), která byla uzavřena z jižní strany právě domem č. p. 104 a do které byl přístup ze severu klenutým podchodem v domě čp. 103, již zbořeném. Vlevo vyčnívá věžička Židovské radnice, vpravo od ní jsou sedlové střechy synagog Vysoké a Staronové. V pozadí vpravo je patrna Cikánova synagoga s vysokými okny.   

Pohled z Mikulášské třídy
 

Tento snímek názorně dokládá průběžný postup asanačních prací od Staroměstského náměstí do nitra ghetta. Zatímco jižní část Mikulášské třídy již stojí, v pozadí je její trasa dosud přehrazena původní zástavbou severní fronty Josefovské třídy. 

Pohled ze Staroměstského náměs...

V pozadí se dokončují domy na obou nárožích Široké ulice, ale v závěrečné části Mikulášské třídy se ještě staví. Vpravo v přízemí novobarokního Schierova domu jsou obchody v plném provozu již pět let. Na kostel navazující budova č. p. 1073 byla postavena podle projektu J. Kouly logicky rovněž v novobarokním slohu, ale další tři domy v bloku jsou již secesní. Z nich vyniká zejména dům postavený firmou M. Blechy, n.čp. 1075, na jehož výzdobě se podíleli K. Novák a C. Klouček. V době výstavby se nové ulici říkalo Asanační, první oficiální název Mikulášská dostala ulice v roce 1901 na počest ruského cara Mikuláše II. Pozoruhodné je, že ani v průběhu 1. světové války nebyl název ulice změněn, ačkoliv obě mocnosti, Rusko a Rakousko-Uhersko, proti sobě válčily. Pařížskou byla ulice pojmenována až roku 1926.

Obrázek domu z roku 1907

Dům č. 127 a dva sousední, n.čp. 129 a 128, byly postaveny podle projektu A. Dlabače stavitelem E. Dvořákem v letech 1905-1907.

Fotografie Pařížské ulice č. 2...

Široký velkoměstský bulvár měl být hlavní vizitkou organizátorů asanačního podniku. Vyhlášené záměry spojené s výstavbou nové čtvrti, až na vzdušné a komfortní bydlení vysoce přesahující soudobý standard, se však nepodařilo zcela realizovat. Na snímku vidíme blok domů mezi dnešními ulicemi Bílkovou (vlevo mimo záběr) a Širokou, s domy n.čp. 130-125. První čtyři z nich postavil v letech 1905-1907 E. Dvořák podle projektů A. Dlabače (viz obr. 270), pátý, nárožní, v roce 1906 M. Blecha podle projektu J. Justicha. Na prázdném prostranství severně od Staronové synagogy vznikne později parčík se sochou klečícího Mojžíše od F. Bílka. Za synagogou vlevo se tyčí věž nárožního domu č. p. 98, svým stylem připomínající romantický hrad. Vpravo je bývalá Rabínská ulice, nynější Maiselova.

Pohlednice - z Čechova mostu

Byl vybudován v letech 1905 - 1908 jako pokračování Mikulášské třídy. Pohled z Letné zachycuje jeho vzdušnou architekturu se sochami Viktorií na vysokých štíhlých sloupech, která spolu s Mikulášskou třídou vytváří působivý, stylově čistý celek.

Zdroj : www.starapraha.cz

 

 

 

Poloha ulice Pařížská

Výstavná a elegantní ulice spojuje Staroměstské náměstí s Čechovým mostem. Na své cestě protíná ulici Širokou a Dvořákovo nábřeží, vpravo zde pak počínají ulice Kostečná a Bílkova, vlevo Jáchymova, Červená, Břehová a 17. listopadu. Ulice je průjezdná jednosměrně v úseku Bílkova – Staroměstské náměstí, v úseku Bílkova – Nám. Curieových je obousměrný provoz vozidel. Dále jsou po obou stranách chodníky pro pěší lemovány stromořadím, což je v historické části Prahy unikát. V teplých říjnových dnech tu zasypává chodníky žloutnoucí listí ze stromořadí – stejně jako na Rue de Prague v Paříži. Jen místo kaštanů tu rostou lípy.

Jména ulice

Ulice je vedena přímo bývalým Židovským Městem, bez ohledu na původní zástavbu, a proto jsou za touto ulicí skryta pojmenování celé řady někdejších ulic. Poblíž Staroměstského náměstí platilo pojmenování Za sv. Mikulášem. Kostel sv. Mikuláše byl založen někdy na počátku 13. století německými kupci, kteří se sem k největšímu pražskému tržišti přesunuli z osady Poříčí, která se soustřeďovala kolem kostela sv. Petra. Od 17. až do 19. století platilo pro totéž místo pojmenování Židovská nebo Třístudničná. Tudy vedl patrně hlavní přístup k židovskému ghettu, tady byl za kostelem sv. Mikuláše dům s domovním znamením U tří studní. Objevuje se také název Třístudniční plácek. Dále směrem k řece platil název Maiselova podle Marka Mordechaie Maisela (1528 - 1601), bohatého židovského mecenáše a primase Židovského Města. Dále k severu byl užíván název Masařská, neboť v dnešní Červené ulici a blízkém okolí byli usazeni řezníci. Název Schmilesova ulička byl dán patrně jménem některého bohatého majitele domu. Severní část Pařížské ulice překryla názvy: Hřebenářská, byli zde usazeni výrobci hřebenů, Poštovská nebo Stará poštovská podle domu v dnešní Břehové ulici, a od roku 1870 byl zde užíván název Fialková, s nímž si až dosud nikdo neví rady. Prostor na konci Pařížské třídy mezi ulicemi Břehovou a Dušní byl nazýván až do 20. století Jánským náměstím. Důvodem k tomuto pojmenování byla legenda o sv. Janu Nepomuckém. Viz náměstí Curieových. V průběhu asanace v roce 1901 získala celá třída název Mikulášská na počest ruského cara Mikuláše II. (1894 - 1917). Pak bylo ulici ještě několikrát změněno jméno, až 8. 12. 1947 z úředního rozhodnutí opět získala pojmenování Pařížská.

Současnost ulice Pařížská

Dnes je Pařížská ulice velmi luxusním koridorem s mnoha módními prodejnami a restauracemi. Nachází se zde divadlo IMAGE, Restaurace Reduta či funkcionalistický hotel Intercontinental. Pařížská je nazývána „nejdražší ulicí v Praze,“ neboť nájemní ceny bytů a především obchodů na této adrese jsou skutečně nejvyšší v metropoli (tím současně i v samotné České republice), a 14. nejdražší na světě.

Pokud hledáme v České republice něco, co je synonymem luxusu a přepychu, pak jednou z těchto věcí je i jedna ulice v Praze. Pařížská ulice, která je proslavena koncentrací těch nejluxusnějších butiků, restaurací a kaváren.

Při procházce Pařížskou ulicí na Vás opravdu dýchne pocit a atmosféra francouzských ulic hlavního města Francie. Staré budovy s prosklenými výlohami a uvnitř ty neskvostnější výrobky nejdražšího oblečení, šperků a módních doplňků. Pojďme se teď spolu projít touto ulicí, podívat se, jaké butiky se zde nacházejí a nahlédnout do historie jejich otevření.

Jen procházka Pařížskou ulicí Vás omámí neskutečným pocitem luxusu a peněz, a tak milé dámy, šetřete na krásné a proslulé zboží těch nejopojnějších značek a pánové, Vy zase víte, kam máte jít kupovat dárky, po kterých Vaší partnerce zůstane na tváři úsměv hodně dlouho. A mimo nákupu v této ulici, pozvěte svou slečnu, snoubenku nebo ženu do jedné z krásných restaurací či kaváren a vychutnávejte si svou Paříž v Čechách, nebo se na okamžik zasněte a představujte si, že jste v jednom z luxusních bulvárů třeba v Tokiu, Milánu, New Yorku nebo Londýně.

Jaké značky najdeme v Pařížské ulici?

První luxusní značkou v této ulici, kterou Vám tu představíme, byla značka Hermés. Společnost Hermés zde otevřela svůj butik již v roce 1997 a o místě svého působení rozhodoval přímo Jean Louis Dumas-Hermés. Nápad otevření butiku právě v Praze vznikl prý z přátelství jeho příbuzného, který v Paříži studoval s jedním Čechem a také lásky celé rodiny Hermés k hlavnímu městu České republiky.

Dalším, kdo v Pařížské ulici otevřel místo svého prodeje, je jeden z nejluxusnějších značek na světě, francouzská společnost proslavená kabelkami, módní společnost Louis Vuitton. I tomuto módnímu domu se zdálo normální a možná až potřebné otevřít brány francouzskému luxusu právě ve Střední a Východní Evropě a určitě tím svou českou klientelu velice potěšil.

V roce 1998 společnost Carollinum otevřela butik londýnské značky Alfred Dunhill. Nabízí luxusní zboží, jako jsou dýmky, tabák, psací potřeby, kožené výrobky, ale i parfémy a oděvy pro pány i dámy. V roce 2002 se otevírá butik Carollinum, kde se koncentrují luxusní značky, např. šperky a hodinky značek Baume&Mercier, Breitling, Cartier, Chopard, Dunhill, Gucci, IWC, Montblanc, Piaget, Omega, Van Cleef&Arpels, a dále Rolex, Panerai, Patek Philippe, Vacheron Constantin či Bvlgari. Najdeme zde neodolatelnost v podobě diamantů či osmnáctikarátového zlata. Na přání Vám zde vyrobí šperk, jaký si jen přejete, a servisní služba hodinek Vám nabízí sledování hodinářského mistra přímo při práci.

Tato ulice potěší i milovníky a fanoušky módního krokodýla. Ano, máte pravdu, pokud jste si domysleli, že se jedná o společnost Lacoste. Dalším sladkým bonbónkem je butik italské společnosti Salvatore Ferragamo. Mezi prodávané zboží patří jak kabelky, obuv, módní doplňky, tak i dámské a pánské oděvy.

V této ulici nákupní rozkoše samozřejmě nechybí butik francouzské značky Christian Dior. Nejdříve se tu pod hlavičkou Podniku zahraničního obchodu prodávaly pouze kosmetické výrobky, což bylo samozřejmě od módy odděleno, pak se v této jedné z nejluxusnějších čtvrtí celé České Republiky začaly prodávat i oděvy. V Pařížské ulici nechybí také butik značky Prada a její sekundární linie Miu Miu, která představuje krásnou eleganci italské živosti.

Nechybí zde také butik Burberry, značka představující oficiálního dodavatele oděvů pro britskou královnu nebo Hugo Boss, který zde má obchod zaměřený téměř jen na muže, ale pak i speciální butik Hugo Boss Woman Shop či butik Giorgio Armani. Ženy zde potěší butik s kolekcí luxusního spodního prádla například značky Chez Parisienne či šperky značky Cartier nebo prestižní značky Halada představující nádherné hodinky i šperky od perel po diamanty. Tato ulice se může také pyšnit butikem Ermenegildo Zegna, butikem s vybraným pánským oblečením, ale dále i parfémy a módními doplňky jako brýle, obuv a další, či samostatným butikem Gucci, o jehož existenci snilo jistě mnoho ze současné klientely, ale i vedení této společnosti. Mezi další nedávno otevřené butiky v Pařížské ulici patří butiky Valentino či Roberto Cavalli.

Pražská ulice v Paříži a Pařížská v Praze – dva světy

Pražská ulice v Paříži

Dvě města, dvě ulice, dva světy. Praha má svoji Pařížskou ulici a Paříž zase Pražskou. Zatímco na nejluxusnějším bulváru v české metropoli se prodávají nejdražší kabelky na světě, v poklidné Pražské ulici v Paříži je největší atrakcí obchod s papírovými draky. Ospalý kout Paříže, který nese jméno české metropole, se nalézá v Paříži jen kousek od rušného náměstí, kde kdysi stávala slavná věznice Bastila, a jmenuje se Rue de Prague – Pražská ulice. Je to poklidný kout v centrální části Paříže. Žádný spěch, žádné kolony aut či davy chodců. Kolem třetí odpoledne je tu jako po vymření. Jen občas projede motocyklista nebo projde důchodkyně se psem, po kterém na chodníku zbude "suvenýr“, který si nikdo z Paříže domů přivézt nechce. S uklízením výkalů svého čtyřnohého přítele se paní po francouzském zvyku nezdržuje. Krátkou ulici formují dvě řady kaštanů, podélně zaparkovaná vozidla a typicky pařížské sedmipatrové činžovní domy. Ty ve svém konstruktérském zápalu nechal vystavět císař Napoleon III., který za své vlády v padesátých a šedesátých letech 19. století nakázal francouzskou metropoli z gruntu přebudovat a udělat z ní město bulvárů.

Pražská ulice v Paříži

Domy mají v přízemí malé obchůdky. Žehlírna, knihkupectví, lékárna, obuvnictví, veřejná prádelna, železářství a obchod s papírovými draky – žádné módní butiky jako na pražské kolegyni Pařížské ulici tu nenajdete. Dokonce se tu nachází i jeden malý hotýlek. "Teď odpoledne tu mnoho zákazníků neuvidíte. Ale ráno nebo pozdě odpoledne, když jdou děti do školy nebo ze školy, mám hodně práce. Nakupují u nás knížky na vyučování,“ reaguje prodavačka v podivně prázdném starožitném obchodě.

Úplně vylidněno je i v kavárně Le Petit Porcheron, jejíž majitel Pascal Viorrain sedí spokojeně u kávy. "Že je to tady teď klidné, vůbec nevadí. Na obědy tu máme plno, chodí sem lidé z kanceláří v okolí. Jsme v této ulici jediná restaurace,“ říká kavárník Viorrain. Ani nedaleký McDonald’s na výstupu ze stanice metra Ledru-Rollin nepovažuje za nebezpečnou konkurenci. "My vaříme po francouzsku a opravdu dobře,“ neopomene si rýpnout do amerického hamburgrového gigantu.

 

A vědí vlastně obyvatelé ulice, kde leží město, jež nosí v názvu?

Majitele malé žehlírny a švadlenky, kteří také netouží být jmenováni, otázka nepřekvapí. Odpověď řeknou hned: "Praha, to je přece hlavní město Československa.“ Kdepak, s Českou republikou na Francouze nechoďte.

Kousek noblesní Paříže v Praze

Do této ulice se chodí za odměnu. Dotknout se luxusu. Desítky módních butiků s nejluxusnějšími světovými značkami z ní vytvořily vybraný městský bulvár, který se záhy stal nejdražší ulicí země. Osmého prosince 1947 jí pražští úředníci dali jméno Pařížská.

Má všechno, co si Čech o Paříži vysnil. Je zářivá, elegantní a drahá.

U chodníku stojí zaparkované stejné luxusní značky, ale žehlírnu, veřejnou prádelnu nebo železářství byste tu hledali marně. "Už před revolucí byla Pařížská lepší ulicí, byl tu Dior, ale pořád se daly běžně nakoupit rohlíky,“ porovnává student Filip Kotlář, který v Pařížské bydlí s rodiči.

Výlohy místo housek nebo smetáků zabrala poslední kolekce od Diora, kabelky "vuittonky“, neformální móda Huga Bosse, šátky od Hermese, střevíčky od Prady, kabátky Burrbery, náhrdelníky značky Swarovski a nejnověji výtvory klenotníka Louise-Françoise Cartiera.

"Příchod luxusních obchodníků dokládá dobrý ekonomický rozvoj země,“ mnul si spokojeně ruce prezident Václav Klaus, když v březnu otevíral první český butik světoznámé šperkařské firmy Cartier. Pařížská ulice tak zase o něco vylepšila svou pověst jednoho z nejdražších evropských bulvárů.

Dnes je rohový obchod s emblémem levharta zabezpečen téměř stejně ostražitě jako izraelská ambasáda. Den co den ji hlídají tři urostlí strážci. Není divu, ve výlohách jsou na vínových semišových poduškách naskládány hodinky, náramky, náušnice, brože či náhrdelníky za sedm milionů korun. Soudě z vystaveného zboží, nejlevněji vyjde dámská kabelka za 23 tisíc korun.

"Stejně jako není omezená fantazie našich zákazníků, není ohraničená ani cena,“ poznamenala Diana Petra ze společnosti Cartier. Jen o pár čísel dál stojí obyčejná trafika. Přední evropské deníky tu vytlačují český tisk. "Nejvíce se prodává italský list Corriere della Sera a španělský El Pais,“ prozrazuje prodavač Honza. Příjmení nechce uvést. I to mají prodavači z Pařížské společné s Francouzi. Nestojí o žádnou mediální publicitu. "Zákazníci si nás najdou, dobré zboží se chválí samo,“ je přesvědčena dáma z jednoho obchodu.